Na zahradě nebo na terase není potřeba kopírovat slavnostní jídelnu. Venkovnímu stolu sluší přirozenost: nádobí, které používáte rádi, mísa doprostřed a dost místa, aby si každý mohl pohodlně sednout. Uvolněnost nemusí znamenat, že na detailech nezáleží.
Nechat stůl dýchat.
Když má každá věc trochu místa, lépe se podává a snadněji se o jídlo dělí. Nemusí být všechno rozdělené na jednotlivé porce předem. Společné mísy a prkénka přirozeně propojí ty, kdo sedí vedle sebe.
Vyplatí se přemýšlet i o věcech, které na první pohled nejsou vidět. Kam odložíte nádobí po podávání? Kde bude voda? A je mezi stolem a místem, kde vaříte, pohodlná cesta? Dobré rozvržení není jen otázka vzhledu.
Věci, které si rozumějí.
Při výběru nádobí, textilu a dalších drobností může pomoci omezená paleta materiálů a barev. Dřevo, tlumené odstíny a jednoduché tvary nechají vyniknout samotné jídlo. Stůl pak nemusí soutěžit o pozornost s tím, co se na něm právě děje.
Večer nekončí večeří.
Možná se po jídle přesedne o kousek dál. Možná někdo přinese další sklenici a rozhovor se rozběhne jiným směrem. Prostor venku může být připravený i na tyhle neplánované chvíle. Není nutné jim dávat program.
Právě proto je pro nás stolování stejně důležité jako příprava a grilování. Všechny tři části patří k jednomu večeru. A dobré vybavení má v každé z nich sloužit nenápadně a přirozeně.
